Orlické hory a Podorlicko (především Vamberecko) patří k tradičním, významným regionům zhotovování krajek (krajek paličkovaných, především mnohopárových a páskových) v českých zemích. Jeho počátky bývají spojovány s Magdalenou Grambovou, manželkou hraběte Kašpara Gramba pocházejícího z Nizozemí, který se na straně císaře Ferdinanda II. zúčastnil potlačení českého stavovského povstání a v roce 1627 zakoupil vamberecké a kostelecké panství. Není ovšem vyloučeno, že krajky byly v regionu zhotovovány již dříve.
K významným centrům krajkářství v regionu patří kromě Vamberecka rovněž Žamberecko. Paličkovalo a paličkuje se také v Bartošovicích v Orlických horách, v Deštném v Orlických horách, Javornici, Kostelci nad Orlicí, Opočně, v Pěčíně, v Rokytnici v Orlických horách, Solnici, Rychnově nad Kněžnou, v Ústí nad Orlicí.
Krajky v dané oblasti zdobily příbytky, oděv, kroj, z krajek byly a jsou tvořeny šaty, krajky patřily a stále patří k významným módním doplňkům.
Krajkářství sehrávalo a sehrává v oblasti významnou roli v sociálně ekonomické, estetické, kulturní oblasti. Nepříliš úrodná půda, nepříznivé klimatické podmínky a další okolnosti vylučovaly, aby se veškeré obyvatelstvo uživilo zemědělstvím. Výroba krajek a obchodování s nimi byly zdrojem obživy mnoha rodin. Podomácké paličkování obvykle nepatřilo k dobře placeným druhům domácké výroby, ale v daném regionu se udrželo, neboť v něm mělo (zejména na Vamberecku) hluboké kořeny. Krajky zhotovovaly nejen ženy, ale také muži a děti. Odměna za zhotovené krajky představovala významný zdroj příjmů především v rodinách bezzemků. Paličkovalo se také mezi drobnými zemědělci a na selských usedlostech, a to zejména v zimním období. Až do počátku 20. století byla výroba krajek organizována především prostřednictvím faktorského, nákladnického systému. Jeho princip spočíval v tom, že potřebný materiál a podklady dodával výrobcům krajek faktoři, nákladníci. Ti pak od nich krajky vykupovali a výhodně prodávali. Rozptýlená manufaktura je na Vamberecku doložena k roku 1784.
Paličkování krajek se v regionu věnovali Češi i Němci. Po domácnostech se mnohdy paličkovalo společně, podobně jako na „přástkách“. Paličkování tak nabývalo komunitního a kulturního rozměru (zpěv, předčítání, vyprávění, hry …). S odchodem německého obyvatelstva zmizely i staré podvinky, zvyky a vůbec znalost krajkářství z tradičních německy hovořících oblastí.
Kromě faktorů krajky v rodinách vykupovali podomní obchodníci. Několik významnějších obchodníků s krajkami vlastnilo „kamenné obchody“, a to zejména ve Vamberku (např. obchody Antonína Koblice, Františky Grünerové, Františka Merty …). Ke konci 19. století byly krajky posílány také překupníkům, a to prostřednictvím pošty. V první polovině 20. století existoval ve Vamberku Odbor obchodníků s paličkovanými krajkami, jehož členy byli obchodníci a obchodnice z Vamberka, Žamberka, z Rybné nad Zdobnicí a Rychnova nad Kněžnou. Odbor po roce 1945 zanikl. Krajky z Orlických hor a Podorlicka byly vyváženy i na Moravu a na Slovensko a snad i do jiných zemí.
Krajky byly v dané oblasti zhotovovány v jednotlivých rodinách, podomácku, jak individuálně, tak krajkářkami a krajkáři sdruženými v družstvech. Družstva zakládali výrobci krajek ve snaze o nezávislost na obchodnících s krajkami. První bylo založeno v roce 1922 v Sopotnici. Záhy však zaniklo. Další sopotnické družstvo vzniklo v polovině dvacátých let. Zaniklo ve třicátých letech. V roce 1946 bylo založeno krajkářské družstvo Vamberecká krajka, Vamberk. Do roku 1948 sídlilo v Rychnově nad Kněžnou. Na činnost Vamberecké krajky navázala Vamberecká krajka CZ s.r.o. Vamberk (2003).
Průmyslová výroba se do hornatého regionu dostávala se zpožděním a s obtížemi. Pronikla i do tradiční ruční výroby krajek. Strojně se vyráběly například v podniku Antonína Bednáře synové, první vamberská továrna na bavlněné látky, šlichtovna, úpravna, barevna a bělidlo ve Vamberku a v továrně Antonín Koblic, Rychnov nad Kněžnou.
V současnosti je ruční zhotovování krajek v Orlických horách a Podorlicku zejména zájmovou činností, volnočasovou aktivitou a oblastí umělecké textilní tvorby.
Výraznou krajkářkou byla Marie Sedláčková-Serbousková. K významným textilním tvůrcům inspirovaným krajkami z oblasti, k výtvarníkům spolupracujícím s družstvem Vamberecká krajka a Vamberecká krajka CZ s.r.o. patří Marie Cerbsová, Milča Eremiášová, Eva Fialová, Emilie Frydecká, Bohumila Gruškovská, Blanka Grünerová, Blanka Hanušová, Elena Holeczyová, Luba Krejčí,Lenka Kroulíková, Anna Kuncová, Stanislava Losová, Emilie Paličková-Mildeová, Světlana Pavlíčková, Marie Poludová-Holcová, F. Renátová, Božena Rothmayerová, Rudolf Richter, Jana Štefková, Marie Vaňková-Kuchynková. Někteří z nich byli pracovníky Ústředí lidové umělecké výroby, s nímž družstvo spolupracovalo. Vzory pro družstvo Vamberecká krajka citlivě rozkreslovala Anna Kuncová. V družstvu byly realizovány i krajkové tapiserie a objekty pro světové výstavy Expo 58 v Bruselu a Expo 67 v Montrealu.
Paličkované krajce se v oblasti vyučovalo a vyučuje. Rozvoji krajkářství na Vamberecku, udržení jeho kvality, zprostředkování „módních trendů“ napomohlo výrazně založení První české odborné školy krajkářské ve Vamberku roku 1887. Vyučovat se v ní začalo v roce 1889. Krajce se v následujících letech vyučovalo v různých časových úsecích také v České Rybné, Chocni, Nekoři, Letohradu, Pastvinách, Potštejně, Rokytnici v Orlických horách, Rybné nad Zdobnicí, ve Slatině nad Zdobnicí, v Žamberku. Škola ve Vamberku se pod různými zřizovateli, v různých podobách a na různých místech udržela do současnosti, a výrazně tak přispěla k zajištění kontinuity paličkování v oblasti. Vamberecká škola zajišťovala a zajišťuje také různé typy kurzů paličkování. Podobně tomu bylo i u zaniklých krajkářských škol. Před druhou světovou válkou a po ní se o udržení tradice paličkované krajky v Orlických horách a Podorlicku významně zasloužil Státní ústav školský pro domácký průmysl, přejmenovaný roku 1964 na Školský ústav umělecké výroby.
Doklady o zhotovování krajek, tj. písemnosti, obrazové prameny, návrhy, podvinky, pracovní nástroje a pomůcky, krajky, jsou zastoupeny ve sbírkách deponovaných v paměťových institucích, zejména v Muzeu krajky Vamberk, pobočce Muzea a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou, v objektech spravovaných Národním památkovým ústavem (ÚOP Josefov a Pardubice) a soukromými majiteli.
Krajce jsou v regionu věnovány výstavní přehlídky, setkání a další akce. Od roku 1994 je ve Vamberku pořádáno Mezinárodní setkání krajkářek. V rámci setkání je od roku 2002 uskutečňována soutěžní přehlídka Bienále české krajky ve Vamberku. V lichých letech jsou ve Vamberku pořádány Krajkářské slavnosti.
V letech 2007-2018 existovala obecně prospěšná společnost Svět vamberecké krajky, jejímž neuskutečněným cílem bylo vytvořit ve Vamberku víceúčelové kulturní zařízení věnované sběru, dokumentaci, prezentaci a propagaci vamberecké krajky.
Úspěšné krajkářky z Podorlicka obdržely od ministerstva kultury ocenění Nositel tradice lidových řemesel a od Rady Královéhradeckého kraje Zlatý kolovrat (po roce 2002) a Mistr tradiční rukodělné výroby Královéhradeckého kraje (po roce 2017).
Krajkářství v oblasti Orlických hor a Podorlicka představuje významnou oblast našeho duchovního, kulturního dědictví a jeho výsledky pak i dědictví hmotného. Z iniciativy Muzea a galerie Orlických hor byla v roce 2017 zapsána na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Královéhradeckého kraje „Tradice generačního předávání krajkářství na Vamberecku“. Dne 13. prosince 2019 schválil ministr kultury Lubomír Zaorálek zápis Tradice krajkářství na Vamberecku na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky. Iniciováno bylo zapsání krajkářství z oblasti Orlických hor a Podorlicka, Vamberecka, na Seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.